Klopýtám přes volné kameny horských stezek a pod nohama mi přebíhá jedna ještěrka za druhou. Skoro mám strach, abych je nezašlápl. Je úplně jedno, jestli se procházím na mořském útesu nebo se škrábu kamsi do oblačných výšin horských štítů – nedokážu je ani spočítat. Korsika nejsou jen rozlehlé pláže, ale i hory, horské vesničky, vynikající víno a všudy přítomná historie snoubící se se stále neklidnou současností.

Rudé Calanches

Teplota v poledním slunci stoupá téměř ke čtyřiceti stupňům Celsia. Nebýt lehkého vánku, který sem tam rozpohybuje větve akácií, asi bych nebyl schopen žádného pohybu. Nacházíme se v Pianě, malebném městečku u kostela z 18. století nad Portským zálivem. Procházíme po hlavní silnici směrem na Porto a kocháme se nádhernými výhledy na moře. Silnička se posléze začíná kroutit serpentinami jako had a vstupuje do světoznámé a turisty a fotografy opěvané skalní oblasti zvané Calanches. Divoké erodované skály z červeného porfyru se zvedají přímo z moře do výšky kolem 250 – 350 m.

Po patnácti nebo dvaceti minutách chůze přicházíme k odbočce k městskému stadionu a za ním se po turistické stezce noříme do bizardního skalního města, kde každý skalní útvar provokuje naši fantazii a nutí nás vymýšlet nová a originální jména. Obvykle ale zůstaneme u těch lákadel z průvodců – Psí hlava, Maurova hlava, Biskup s monoklem, Medvěd nebo Želva. Od stadionu stoupáme po pohodlné kamenité cestě a postupně se otvírá nádherný pohled. podléhám kouzlu skal a blankytně modrého moře a neubráním se obdivným výkřikům svých kamarádů: „Ty jo, to je bomba!“ a přestávám uklízet foťák. Cesta se v dalším průběhu vrací prudkým klesáním k silnici a k jediné hospůdce po cestě do Porta. Cena bohužel přesně odpovídá umístění a jedinečnosti zařízení. Půl litru vody za 2,5 Eura a malé zásoby piva jsou prostě příliš vysokou cenou, kterou žíznivý poutník stejně zaplatí, protože jiný zdroj vody tu prostě není. Pot z nás jen leje. V těchto místech to ani jinak nejde.

Chvíli pokračujeme po silnici až do výrazné pravotočivé zatáčky s odstavnými plochami a odbočujeme vlevo do lesa. Po kamenité stezce vinoucí se lesem i na prudkém slunci přicházíme na vyhlášenou vyhlídku nad Portským zálivem. Na skalách se kroutí zakrslé borovice a modříny a několik set metrů pod námi se na hladině zálivu projíždějí výletní lodě, luxusní jachty a rychlé čluny zbohatlíků a nadšených potápěčů. Na chvíli zapomínám na urputné vedro, propocené triko a odřené nohy a jen koukám na tu nádheru kolem.

Porto – Město soli

Naše další kroky vedou do Porta, malebného městečka skrytého pod tisícimetrovými horskými štíty v hluboce zaříznuté zátoce. Město najdeme asi 30 km jižně od Calvi a necelých 20 km od Piany přímo pod již zmíněnými rudými skálami Calanches.

Porto – Vechio bylo původně vystavěno na slanovodních močálech a proto se mu přezdívá Město soli. Močály byly během let odvodněny a významný rybářský a obchodní přístav se mohl rozvíjet. Z doby nadvlády Janova se toho mnoho nedochovalo. Dominantní zůstává zbytek městského opevnění a tradiční janovská věž zvaná „Bastion de France“. Takových věží je po korsickém pobřeží spousta. Věže sloužily k předávání varování před maurskými nájezdníky. V novodobé historii je věhlas města od padesátých let minulého století úzce spjat s rozvojem cestovního ruchu.

Začíná se stmívat. Západ slunce z portské pláže už asi bohužel nestihneme, ale procházka podvečerním městem, přístavem a lahvinka vynikajícího červeného korsického vína na oblázkové pláži je opravdu lákavým plánem. Cestou z kempu se ještě zastavujeme v hospůdce pod janovskou věží a ochutnáváme tradiční „corse vine“, které chutná podobně jako všeobecně známé a u nás běžné prodávané Portské, ale podává se ve sklenicích na whiskey a s ledem. Cena se pohybuje kolem 4,5 – 5 Euro za skleničku.

Historické uličky kypí nočním životem. Se západem slunce klesá teplota na snesitelných 20 – 25 °C a město plné hotýlků a kavárniček  začíná konečně žít. Ulicemi zní živá hudba, marina je nádherně nasvícená a v přístavu se pohupují menší i velké jachty. Blíží se jedenáctá hodina večerní a na pláži je stále živo. Lidé se koupou, popíjejí vínko a o samotě nemůže být řeč. Přesto jemné šumění moře, osvícená strážní věž nad hlavami a pestrá směsice okolo znějících jazyků vytváří zvláštní a nezapomenutelnou atmosféru.

Když se uličkami města procházím druhý den odpoledne, nestačím se divit nad tou proměnou. Ti stejní lidé nasedají na své jachty a vyplouvají vstříc dalším dobrodružstvím, v rybářských sítích v přístavu nacházím uhynulé hvězdice a kusy velkých mořských korýšů. Z rychlých člunů vystupují do neoprenů oblečení konzumní turisté, kteří pod vedením instruktora zažili svůj první a možná i poslední ponor pod mořskou hladinu. Na pláži je tolik lidí, že se nedá hnout a kameny jsou od slunce rozpálené tak, že téměř není možné dojít bez bot k vodě. Začínám se těšit do hor, ale přitom vím, že až se setmí, bude porto jiné, lidštější.

Capu d´Ortu – vyhlídkové peklo nad Portem

Porto a jeho bezprostřední okolí poskytuje nepřeberné množství možností turistického vyžití. Jedním z tradičních cílů bývá i vyhlídkový vrchol Capu d´Ortu (1294 m). Výchozím bodem je stejně jako včera městský stadion poblíž Piany. Opět se noříme do nitra rudých skal Calanche a škrábeme se vzhůru. Cesta je na orientaci vcelku snadná a i dobře značená, ale vzrůstající teplota dává tušit, že výstup nebude úplně snadnou záležitostí.

Cesta je zpočátku široká se spoustou volných kamenů, později přechází v lesní stezku. Míjíme několik rozcestníků s časovými a směrovými údaji. I přes nepříjemné vedro jsou údaje optimistické, ale jejich přesnost a reálnost je přinejmenším diskutabilní. Čím se dostáváme výš, tím hůře jsou časy uvedené na rozcestnících reálné a dosažitelné. V sedle Foce d´Orto  odbočujeme ostře vlevo. Terén se dramaticky mění. Pohodlná pěšina mezi skalami mizí a stoupáme podle mužíků po ukloněných plotnách a skalkách. Cesta se zdá skoro nekonečná. „Falešných“ vrcholů po cestě je hned několik, ale ten pravý je jen jeden. Z vrcholu je nezapomenutelný výhled nejen na okolní hory, ale i na Portský záliv.

Kazí se počasí a začínají poletovat drobné kapky. To ale není to nejhorší. Holkám začínají stát vlasy na hlavě a je jisté riziko, že přijde bez dalšího varování bouřka nebo uhodí blesk z čistého nebe. Nezbývá než zavelet k sestupu. Obava byla nakonec zbytečná. Během půlhodiny se počasí vrátilo k normálu, zvedla se teplota, vysvitlo slunce a horké peklo znovu nastoupilo svou vládu. Sestupujeme stejnou cestou a terén se zdá ještě méně přehledný než při výstupu. Postupně opouštíme skály a noříme se do stínu borového lesa. Po zemi se válí velké šišky borovice černé. Potok je bohužel vyschlý a tak z plánovaného osvěžení není nic. Nezbývá tedy než počkat až na pláž do Porta.

Spelunca –bezva koupáni ve vodě i ve vlastním potu

Turistika v bezmála čtyřiceti stupních Celsia dává docela zabrat i otrlým horským vlkům. Cítíme potřebu zařadit trochu pohotovější a odpočinkovější program. Místo horských štítů zařazujeme průstup turisty oblíbené soutěsky Spelunca. Z Porta to není daleko. Horskou silničkou plnou serpentin až nad vesničku Ota. Po ještě užší asfaltce sestupujeme na dno údolí k mostu. Na mostě, který je asi 10 – 12 m nad hladinou říčky, stojí klučina a je na něm vidět váhání a strach z kroku do neznáma. Po chvíli se ale odráží a za hlasitého „UÁÁÁÁ!“ prolétne vzduchem a po vynoření už ho kamarádi plácají po ramenou a je slyšet veselý hlahol. Při pohledu dolů si říkám, že bych odvahu ke skoku hledal asi hodně dlouho.

Rozcestník před mostem dává jasnou informaci o směru dalšího pochodu. Tůněk na koupání a osvěžení je hned na začátku údolí několik. Cesta se po chvíli zvedá a stoupá na svahy vysoko nad dnem kaňonu. Další koupání možné až bezprostředně před zahájením stoupání do vesnice Evisa. Jsou tu i místa, kde se dá udělat i trochu zaplavat. Voda velmi příjemně chladí, ale bohužel nás tlačí čas. Stoupání do Evisy je sice po pohodlné kamenité a v závěru i lesní stezce, ale je poměrně dlouhé, příkré a plné serpentin. Opakuje se tak klasika předchozích dní. Zapomínáme na příjemné ochlazení ve studené vodě a dál se koupeme jen ve vlastním potu. I když se cesta v mapě jeví jako krátké, ale strmé stoupání, ve skutečnosti mám pocit, že nikdy neskončí. Nakonec ale stoupání skončilo poněkud tematicky u hřbitova ve vesničce Evisa. Je to zvláštní, ale zdejší hřbitovy nejsou na jednom pozemku jako u nás, ale jednotlivé hroby a hrobky jsou oploceny a připomínají tak malé zahrádky.

Ještěrky – věrní průvodci

Korsika je nádherný kus země s divokou horskou přírodou, kde se stačí jen koukat. Každý den našeho téměř dvoutýdenního toulání v korsických horách nás doprovázely ještěrky korsické (Podarcis tiliguerta). Museli jsme se jim doslova vyhýbat a dávat pozor, abychom na ně nešlápli. Tyto poměrně velké až 25 cm dlouhé ještěrky se vyhřívají na sluncem ozářených kamenech uprostřed cesty, na skalách nebo třeba i na louce v trávě. Základní zbarvení je hnědozelené až pískové s tmavým vzorem. Ještěrka korsická patří k pestře zbarveným ještěrkám. Živí se hmyzem, pavouky a červi. Kromě Korsiky se vyskytuje ještě na Sardinii.

Korsické cestování

Podobně jako u většiny turisticky atraktivních destinací, i na Korsice potkáme nejvíce turistů během dvou prázdninových měsíců. Nespornou výhodou jsou bezvadně fungující kempy, otevřené bary a restaurace a relativně stálé počasí. Od poloviny léta už ani v nejvyšších partiích hor pravděpodobně nenarazíme na zbytky sněhu. Nepříjemné mohou být vyšší teploty a bouřky z tepla. Snad právě úmorná horka vedou řadu turistů k jarní nebo podzimní návštěvě. Ve vysokých horách může být, hlavně na jaře, spousta sněhu, který komplikuje výstupy na horské velikány. Teploty ale nedosahují tropických hodnot a i vody je na jaře více.

Čarokrásná příroda středomořských ostrovů, hory, údolí nebo třeba jen skvělé korsické víno, to jsou pro mne důvody, pro které se sem jistě rád vrátím a pevně věřím, že to nebude dlouho trvat.

Text a foto: David Hainall, článek vyšel v časopise Travel Focus

 

0029_Korsika_prednaska 0030_Korsika_prednaska 0039_Korsika_prednaska 0042_Korsika_prednaska 0086_Korsika_prednaska 0091_Korsika_prednaska 0092_Korsika_prednaska 0093_Korsika_prednaska 0096_Korsika_prednaska 0113_Korsika_prednaska 0119_Korsika_prednaska 0127_Korsika_prednaska 0135_Korsika_prednaska 0155_Korsika_prednaska 0178_Korsika_prednaska 0180_Korsika_prednaska 0187_Korsika_prednaska 0204_Korsika_prednaska 0207_Korsika_prednaska 0220_Korsika_prednaska 0221_Korsika_prednaska